BIO?

Diskuse o BIO potravinách a produktech je evergreen, který nemá řešení, protože zhusta se vede způsobem ‚já o voze, on o koze‘. BIO má totiž mnoho aspektů: zdravotní, přírodní (tzv. „ekologický"), obchodní, politický, globální a psychologický. Většinou v mediích převažuje onen psychologický zejména ve vztahu k potravinám. Naše babičky říkaly podle bible „věř, a víra tvá tě uzdraví". Medicína dnes říká placebo efekt. Ten je skutečně pozitivní. Pokud někdo věří, že BIO je chutnější a zdravější (to jsou většinou citlivé osoby), pak mu bude lépe chutnat a bude se i lépe cítit. Placebo efekt je nezávislý na výsledcích chemických rozborů, ale na psychologickém založení konzumenta.

Nicméně i chemické rozbory jsou někdy spíše psychologické. Slyšel jsem přednášku dokládající četnými tabulkami obsah různých zdraví prospěšných látek v  BIO bramborech. Pro veřejnost jistě působivé. Tabulky měly však malou vadu na kráse: chyběl tam sloupec hodnot zjištěných v bramborách stejné odrůdy ze stejné lokality pěstovaných ve stejnou dobu „běžným" způsobem. Ponechme tedy profesionálům zabývajícím se analýzou potravin, aby nám doložili, že za oněch 20% vyšší ceny BIO banánu dostaneme také o 20% vyšší kvalitu pro naše zdraví.

Jako všechno na světě, i BIO je rizikové. V Anglii několikráte stáhli z pultů obchodů BIO kukuřičnou mouku, protože obsahovala zdravotně nepřijatelné množství mykotoxinů. V USA BIO-špenát kalifornské firmy způsobil úmrtí jedné osoby a stovka dalších onemocněla následkem infekce pathogenním kmenem Escherichia coli z močůvky, kterou se „ekologicky" hnojilo. Stát se něco podobného geneticky modifikovaným plodinám (GMO), vypukne globální kampaň za jejich absolutní zákaz.

BIO je produktem speciálního typu zemědělství, kterému někteří říkají „romantické" (Na Bílé Hoře sedláček oře), oficielně organické, u nás hrdě ekologické. Kdo někdy navštívil velkochov drůbeže, buď nemá srdce, nebo se stane fanouškem ekologického zemědělství. Také pasoucí se kráva je nepochybně šťastnější, než ta, která se tísní na roštu. Ovšem zde nejde o ekologii, ale o odpor proti trápení zvířat.

Ekologii jistě prospívá, že podle pravidel BIO se omezují chemické látky používané jako pesticidy a také průmyslová hnojiva. Ne že by byla škodlivá, ale jsou dostupná v libovolném množství, a tím se jich nadužívá. Naše vodní toky a džungle kopřiv kolem nich jsou toho dostatečným důkazem. Jenže ekologické zemědělství, stejně jako biotechnologie a GMO, jsou metody nikoli ideologie a jako metody se musí racionálně využívat. Stane-li se z nich fetiš, škodí.

Ve výše zmíněné přednášce se kladl za vzor ekologického postupu boj proti plevelům mechanickým plečkováním. Ideální je provádět ho motyčkou, jak pamětníci znají z řepných polí svého mládí; když ‚nejsou lidi‘, pak se plečkuje strojem. Jenže takové odstraňování plevelů znamená narušení povrchu půdy způsobující poškození struktury, urychlení vysychání a následné zvýšení oxidace humusu. Ztrácí se organická složka a produkuje se skleníkový kysličník uhličitý. Jak je to tedy s ekologií?

Podobným problémem je doporučovaná orba jako „ekologický" prostředek proti plevelům a škůdcům. Viděl jsem v Illinois dvě pole: běžné sóji a RoudupReady sóji ošetřené „neekologicky" rychle se rozkládajícím glyfosátem. Toto pole se nemuselo orat. Nenarušuje se půdní struktura, nepálí se nafta, nejezdí se těžkou technikou po poli. Ale je to „neekologcké", neboť jde o Frankensteinskou plodinu - je geneticky modifikovaná. Má navíc gen bakterie Agrobacterium, které denně sníme několik miliard v souhlase s hygienickou normou i přirozeným vývojem naší imunity. Ale aktivisté nás přesvědčují, že jde o „cizorodou bílkovinu" hrozící „novými neznámými alergiemi".

Když jim uvěříme, platíme daň z pověrčivosti a tím se dostáváme k BIO jako byznysu. Říká se hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere. Daň z pověrčivosti inkasuje prodejce BIO na základě reklamy „bez GMO". Ekologický zemědělec se neštítí radiačních mutant nesoucích neznámý počet změněných genů a neznámých znetvořených bílkovin, ale gen bakterie, která je součástí naší potravy, je něco, před čím BIO musí spotřebitele uchránit. Proto si dali ekologičtí zemědělci do zákona, že se musí vyvarovat GMO. Když minulý komisař pro zemědělství Rakušan Franz Fischler prosazoval 0.9% jako limit na příměs GMO v produktech ekologického zemědělství, kápli božskou: žádné ohrožení zdraví konzumenta, ale „ztráta důvěry zákazníka". Ohrozilo by se inkasovaní daně z pověrčivosti.

Zvláštní kapitolou jsou diskuse o úloze ekologického zemědělství v globálním měřítku. Na toto téma vyšlo mnoho studií. Např. Michiganská skupina vedená Catherine Badgley v rozsáhlé publikaci předkládá názor, že organické zemědělství by mohlo uživit lidstvo bez zvětšování orné plochy. Tvrdí, že úzký profil - zdroje dusíku - může vyřešit jeho fixace rostlinami. Anglická skupina vedená K.W.T. Goulding po přepočítání podkladů oponuje. Dokládá (http://www.agbioworld.org/newsletter_wm/index.php?caseid=archive&newsid=2894) nižší výnosy organického zemědělství (takové jsou též v českých studiích) a upozorňuje, že význam fixace dusíku leguminosami je ve studii Badgley a spol. založen na chybných kalkulacích.

Konečně je zde úroveň politická, ve které zelené lobby zajistilo v EU velkou podporu ekologickému zemědělství, jak po stránce organizační (např. pravidla tzv. koexistence), tak finanční. Současný racionálnější přístup vnést i do konvenčního zemědělství více ohledu na přírodu, bude nepochybně stírat rozdíl zemědělství běžného a ekologického. Výhoda BIO tedy zůstane převážně v úrovni psychologické.

Autor: Prof. Jaroslav Drobník