Co platila EU?

Jak je všeobecně známo, v roce 2010 vyšla významná publikace Generálního  Ředitelství pro výzkum a inovace - Ředitelství E Biotechnologie, Zemědělství, Potraviny - jednotky E2 Biotechnologie: Dekáda EU financovaného výzkumu GMO (2001 - 2010). Navazuje na podobnou zprávu pokrývající období 1985 až 2001 předloženou tehdejším komisařem Philippe Busquinem.

V proudu současných diskusí o naší účasti na další integraci v rámci EU - ano/ne - se musíme tímto dokumentem podrobně zabývat. Nezačneme však od první kapitoly (Vliv GMO na přírodu), ale od toho nejdůležitějšího - vztahu biotechnologie, zejména GMO, a veřejnosti, jak je částečně zobrazeno ve čtvrté kapitole.

Nám nejblíže je projekt CONSUMERCHOICE, kterého se zúčastnilo Sdružení BIOTRIN. Cílem bylo v prodejnách zjistit, jaká je nabídka a poptávka po potravinách označených „Z GMO". Zjistilo se, že nabídka je velmi malá. Paradoxně však ukazuje na středověký charakter evropských předpisů. Nejčastější značenou komoditou byly totiž jedlé oleje, které, pochopitelně, neobsahují ani nukleové kyseliny - tedy geny - ani bílkoviny - tedy produkty vnesených genů. Nemají žádnou materiální stopu po přenosu genů, nýbrž pouze na nich lpí jakési „očarování". Škoda, že neuspěla podpisová nátlaková akce Greenpeace požadující značit produkty zvířat krmených GMO. V Evropě, která dováží miliony tun transgenní sóji pro krmné směsi, by byly značeny prakticky všechny živočišné produkty a spotřebitele by si na hlášku „Z GMO" zvykli.

Dalším nám blízkým projektem byl SCIENCE 4 BIOREG řešené našim dlouhodobým partnerem - organizací PRRI (Public Research & Regulation Initiative). Navíc koordinace byla v rukou Slovenky Zuzany Kulichové z Technologické university v Delftu, se kterou jsme průběžně v kontaktu. Právě tento projekt (jakož celá činnost PRRI) je zaměřen na rozpor mezi vědou a regulační politikou EU (viz výše uvedený případ jedlých olejů). Podporuje účast vědců na politicko-organizačních jednáních, které bývají hojně navštěvovány aktivisty NGO, ale vědci na účast nemívají v grantech prostředky.

Projekt GMO-COMPASS má za cíl věcně informovat spotřebitele o potravinách z GMO, aby se odstranila iracionální nedůvěra k nim. Slouží k tomu webová stránka www.gmocompass.org založená s podporou FP6. Její předností je dialogová část.

Projekt BIOPOP je v podstatě výsledkem dialogu mladých Italů a Holanďanů sdružených v pěti organizacích. Projekt vznikl za úzké spolupráce s odborníky z medií obou států. Cíl: jak nově a nelépe komunikovat s veřejností. Téma: léčení rakoviny, kmenové buňky, potraviny z GMO, patentování života.

BIOSAFENET je projekt vzniklý jako odpověď na debatu o bezpečnosti GMO probíhající při neznalosti toho, co bylo uděláno a zjištěno. Podporuje účast evropských vědců v ISBGMO - (International Symposia on the Biosafety of GMO), tedy mezinárodních symposií o bezpečnosti GMO a spolupracuje s vědeckou komunitou v nových členských a přidružených státech. Používá při tom platformy ISBR - Mezinárodní společnosti pro biotechnologický výzkum.

K podobnému cíli je koncipován projekt GMO RES COM. Používá organizaci ISBGMO, tedy vědeckých setkání, která od roku 1990 probíhají každý druhý rok. Jsou určena vědcům, politikům, regulátorům, NGO a zástupcům průmyslu spojeným s využitím GMO. V roce 2002 proběhlo 7. symposium v Beingu za účasti početné evropské delegace. V témže roce vyšlo první číslo časopisu Environmental Biosafety Research (EBR), vydávaného INRA-Versailles. Hlavní redaktoři jsou tři - Mark Tepfer (Francie), Klaus Ammann (Švýcarsko) a David Andow (USA). Redakční rada má šest členů z Evropy, šest z USA a tři z rozvojových zemí.

Další - 8. symposium - hostil v roce 2004 Montpellier ve Francii. Po čtyři dni se představovaly výsledky výzkumu a lze je stáhnout na www.isbr.info/ . Zde již vznikla novinka: jeden večer se výsledky předložily veřejnosti a organizátoři poskytli možnost klást vědcům otázky (můžeme se pochlubit, že naše sdružení studentů MU Biomania, běžně při konferencích od 16 hodin otevírá jednání pro veřejnost). Na základě projetů GMO RES COM a BIOSAFENET vznikla také databáze www.gmo-safety.eu/en/biosafenet_navigator/562.docu.html .

Z hlediska přijetí GMO veřejností, musíme přiznat, že koncept obou posledních projektů je poplatný politickému myšlení začátku devadesátých let: Považují za důležité stále dokola jednat o bezpečnosti GMO, kdežto jejich přínosy jsou nepodstatné, o těch se nemluví, ačkoli právě to by veřejnost mohlo získat. Další podivnost vzhledem ke snaze účinně informovat veřejnost je nezařazení žurnalistů, učitelů a lékařů jako cílových skupin.

Podobným neduhem trpí projekt SAFE FOOD zaměřující se na vývoj nové integrované metody hodnocení rizika. Soustředil přes 100 vědců, včetně ze sociologických oborů, z 37 institucí jednadvaceti států. Ve všech bodech hovoří o riziku, včetně způsobů, jak o něm informovat veřejnost. Opět slova „přínos" nebo „výhoda" v programu nenajdeme.

Kromě dvou prvně zmíněných projektů jsou ostatní plně pod vlivem politického paradigmatu, že jen transgenese je zdroj rizik pro naše zdraví i přírodu. Ostatní způsoby šlechtění žádná rizika podle této zjevené pravdy nenesou, neboť - včetně ozařování a podobné mutagenese - jsou „tradiční". Bylo by nanejvýše zajímavé, kdyby některý z projetů ve svých výsledcích na základě vědecky ověřených skutečností sestavil žebříček rizik všech dnes používaných metod šlechtění. Pochybuji, že transgenese by se octla na nejvyšší příčce. Kromě toho tyto projekty se řídí evropskou etiketou: přínosy transgenese je neslušné téma, o kterém se veřejně nemluví.

Autor: Prof. Jaroslav Drobník