Je nutné volit mezi globálním zdravím a bohatstvím?

S bouřlivým rozvojem biotechnologií v nových ekonomikách typu Čína, Indie nebo Brazílie, přicházejí na pořad dne zajímavé otázky, které mají co dělat se směřování celého medicínského biotechnologického výzkumu a aplikací. Jsou z nich cítit především obavy, zda se společnosti těchto zemí, které se konečně odvažují od pouhé imitace euroatlantických vzorů k vlastním inovacím, nezapomenou kvůli vlastní emancipaci na řešení globálních zdravotních problémů. Je stále zřetelnější, že v západním světě roste přízrak strachu z masy emigrantů, či v lepším případě cestujících, kteří si přinášejí rozličné zdravotní problémy. Nedávný poprask kolem bakterií s genem New Delhi metalo-beta-laktamáza (NMD-1) je podle mnohých lidí jenom špičkou ledovce hrozivé zdravotní situace v nových ekonomických tygrech.

Často je v této souvislosti slyšet názor, že místní biotechnologické firmy, které mnohdy vznikají a nadějně se rozvíjejí jako pobočky mnohonárodních farmaceutických společností, za nějaký čas přenesou své zájmy směrem k údajně lukrativnějším globálním trhům, k čemuž je budou tlačit jejich mateřské mnohonárodní koncerny. Situace je teď taková, že kupříkladu indické či čínské společnosti pracují na vývoji přípravků pro nemocné s cukrovkou či chronickými záněty střev, jako je Crohnova choroba anebo ulcerózní kolitida, což jsou nepochybně typické problémy rozvinutého světa.

Podle Rahima Rezaieho a Petera Singera z McLaughlin-Rotman Centre for Global Health na University of Toronoto, autorů zajímavého komentáře v Nature Biotechnology (Rezaie & Singer 2010), ale podobné úvahy mlčky předpokládají, že zájem mnohonárodních farmaceutických firem je zoufale nepružný a zůstane i v budoucnu striktně orientován na trhy takzvaného rozvinutého světa. Podle prestižní analytické společnosti DataMonitor, ale ve skutečnosti farmaceutický trh nových ekonomik už teď dýchá na krk starým rozvinutým zemím. Mezi lety 2004 až 2008 rostl v Brazíli a Indii o 10 procent ročně a v Číně dokonce o skoro neuvěřitelných 21 procent, přičemž DataMonitor očekává podobná čísla i v dalších letech. V biotechnologickém byznysu by se na trh v těchto zemích neorientoval jenom blázen a od velkých společností lze samozřejmě očekávat, že uvažují poměrně racionálně. Také se ukazuje, že zájmy starých a nových ekonomik jsou vlastně stále podobnější. Je sice pravda, že tropické a subtropické oblasti sužují některé specifické nemoci typu malárie a euroatlantické farmaceutické společnosti je doposud považovaly za ekonomicky nepříliš atraktivní, i u nich se ale zájmy sbližují, protože země mírného pásu děsí představa šíření těchto chorob leteckou dopravou nebo třeba případným postupujícím oteplováním.

Pokud jde o trh v oblasti dosud přehlížených nemocí teplých krajů, Rezaie a Singer prostudovali 78 společností z Indie, Brazílie, Číny a také Jihoafrické republiky, které doposud prodávají celkem 69 léčiv, diagnostických prostředků a vakcín a v současnosti připravují 54 dalších. Tyto společnosti jsou často úspěšné v boji proti místním nemocem a přicházejí s novými zajímavými nápady, většinou je ale trápí nedostatek financí a lidí, nutných k proniknutí na vzdálenější trhy. Není divu, nová léčiva a vakcíny je potřeba důkladně otestovat a také je dobré zařídit jim pokud možno zajímavou reklamní kampaň. To ale menší společnosti rozvíjejícího se světa mnohdy nezvládnou. Také panují obavy, že by je mohla spolknout nějaká velká farmaceutická firma, což by eventuelně mohlo vést ke zdražení léčiv původně určených pro chudé až nejchudší pacienty. Proto Peter Singer s dalšími kolegy navrhuje vytvoření neziskové platformy Urychlovače globálního zdraví (GHA, Global Health Accelerator), která by tyto společnosti ve vhodný okamžik podpořila (Frew et al. 2009). Podle představ Singera a spol. by také důvtipně zahrnovala cenu globálního zdraví, která by vytáhla do záře reflektorů ty nejlepší nápady nadějných firem „chudého" jihu.

Je samozřejmě potěšující, že již teď existuje celá řada programů, které rozvíjejí spolupráci mezi starými a novými ekonomikami v biotechnologii zdraví. Například Program for the Advancement of Commercial Technology-Child and Reproductive Health (PACT-CRH) v poslední době poskytl zdravotně orientovaným indickým společnostem řadu moderních technologií a 11 místním společnostem poskytl půjčky ve výši přes 7 miliónů amerických dolarů. V červenci 2010 rozběhl známý londýnský Wellcome Trust, ve spolupráci s oddělením pro biotechnologie indického ministerstva pro vědu a technologii, program R&D for Affordable Healthcare' initiative, který poskytne indickému veřejnému i soukromému sektoru 45 miliónů liber na všemožnou podporu zdravotních technologií. Finance na podporu místních biotechnologických firem nově nabízí i nezávislá mezinárodní organizace Global Forum for Health Research či neziskový mezinárodní Results for Development (R4D) Institute.

Rezaie se Singerem upozorňují, že pro rozmach biotechnologií v rozvinutých zemích hraje kritickou roli rizikový kapitál (venture capital), který se orientuje právě na financování menších podniků, u nichž lze očekávat dramatický růst. Proto jsou pro rozvoj biotechnologických firem nových ekonomik velmi zajímavé i fondy rizikového kapitálu, jako je například newyorský Acumen Fund, vysloveně specializovaný na financování projektů týkajících se globálního zdraví. Fondy s rizikovým kapitálem vznikají i přímo v rozvíjejících se zemích, příkladem budiž Andhra Pradesh Industrial Development Corporation's Ventureast Biotechnology Venture Fund z indického Hajdarábádu, čínský Bioveda China Fund ze Šanghaje a také jihoafrický fond Bioventures, sídlící v Kapském městě. Podle Rezaieho a Singera tyto fondy občas bojují s rovnováhou mezi sociálními potřebami v daném místě a ekonomickou návratností investic, ale jinak v sobě ukrývají značný potenciál pro budoucnost.

Jak je vidět, touha po globálním zdraví a globálním bohatství nemusí jít vždy nutně proti sobě. S trochou snahy lze dosáhnout oba dva cíle společně a dnešní bohaté země nemusejí vždycky zneužívat země s „ekonomikou zítřka" jako bezduché manufaktury. Chce to ale samozřejmě vynaložit určitou námahu. Týká se to především místních vlád, které by si měly nastavit rozumnou legislativu a reálné cíle a pak také mezinárodních sponzorů, kteří by s nimi měli koordinovat své jistě dobře míněné snažení. V tomto směru jsou už teď nadějnými vlaštovkami například propracovaná legislativa léčivých přípravků pro vzácná onemocnění (anglicky orphan drugs nebo orphan medicines), zmíněný Urychlovač globálního zdraví anebo nejrůznější fondy včetně rizikového kapitálu. Zdá se, že právě teď se shodou okolností v globálním světě zdravotnictví otevírá okno vhodné příležitosti k promyšlené a důkladné podpoře medicínsky orientovaných biotechnologií prudce se rozvíjejících zemí Jihu.

Autor: Stanislav Mihulka, PřF JU, České Budějovice

Použité zdroje:

(orig) Rezaie & Singer 2010. Nature Biotechnology 28: 907-909.

MacKenzie 14. 9. 2010. New Scientist.

Frew et al. 2009. Health Affairs 28: 1760-1773.