POPULARIZACE VĚDY, CELOSTNÍ PŘÍSTUP, AKTUÁLNÍ OTÁZKY, KTERÉ ŘEŠÍ SVĚT A EU

Kurz Ing. Beneše, který proběhne 5.3.2008 v budově Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty UK, U Kříže 8, Praha 5 ( stanice metra Jinonická)

- 1.patro, učebna 2015 - od 14.00 hod.

Teze přednášky naleznete v příloze.

Cíle Popolarizace vědy

Popularizace vědy je pojítkem mezi vědou a jejím vnímáním veřejností. Přínos ke stimulaci zájmu o vědu mezi evropskou veřejností je oceňován. Descartesovy ceny za špičkové zprostředkování vědy veřejnosti jsou udělovány v oblastech:

- vědci a popularizátoři činní v komunikaci s veřejností;

- popularizace vědy psaným slovem

- popularizace vědy v audiovizuálních a elektronických médiích

- novátorské počiny v popularizaci vědy;

- popularizátoři či komunikátoři na počátku své kariéry.

Popularizace vědy má 3 hlavní cíle:

1. Seznámit veřejnost s výsledky vědy, když to pro ni má nějaký význam, když to může pozitivně ovlivnit současné rozhodování občanů

2. Seznámit veřejnost s objevy a pokroky ve vědních disciplínách, které sice nemají pro její rozhodování bezprostřední význam, ale rozšiřují její poznání světa, jsou obecně zajímavé.

3. Ochránit veřejnost před vysloveným šarlatánstvím a pavědami vůbec, zejména tam, kde uvěření pavědám může negativně ovlivnit zdraví nebo životní postoje.

ad.1) Usnadňuje rozhodování občanů v oblasti zdraví a životního stylu.

Může přispět k prevenci degenerativních onemocnění, prevenci nebo včasnému odhalení některých nádorů, ale i prevenci nepříjemných překvapení mimo oblast zdraví, jakým může být nečekaný růst rodinných výdajů například v důsledku rostoucích cen energie.

ad.2) Vede k celostnímu pohledu na svět

Vše souvisí se vším, neexistují izolované problémy. Jakoukoliv činnost by měl provázet pohled po proudu („downstream") i proti proudu („upstream"). Takový přístup usnadňuje dlouhodobou orientaci a životní strategii. Člověk s rozhledem je osobností a setkání s ním je pro všechny přínosem.

ad.3) Šarlatánství a pavědy

Šarlatánství a pavědy ohrožují zdraví člověka. Bývají velmi často pouhým cíleným útokem na jeho peněženku.

"Dvě věci na světě jsou nekonečné: vesmír a lidská hloupost. I když s tím vesmírem si nejsem tak úplně jist."

Albert Einstein

Formy a způsoby popularizace mohou být:

- soutěže;

- časopisy (Vesmír);

- publikace;

- rozhlas (Meteor, stanice Leonardo, ...);

- televize (Planeta věda, Popularis, ...);

- www (http://www.sysifos.cz/ ...);

- interaktivní muzea;

- univerzity dětského věku;

- univerzity třetího věku.

V záplavě informací je obtížné se orientovat. Dezinformovat je proto v současnosti velmi snadné. Je vhodné si položit otázku: žijeme v informační nebo dezinformační společnosti? V jaké vlastně žijeme společnosti? Vývoj lidstva nikdy nebyl tak rychlý a životní úroveň tak vysoká jako v současné době. Není pochyb o tom, že za úroveň dnešní technické civilizace vděčíme racionálnímu myšlení a vědě. Přesto se dnes racionalita v západním světě i v České republice zpochybňuje a šíří se iracionalita. Stále častěji jsou zkresleně interpretovány vědecké objevy a jsou hledány alternativní výklady. Je to i proto, že iracionální představy jsou masivně šířeny všemi médii (například i ve veřejnoprávní ČT1 - pořad Detektor), zatímco existuje jen minimum kritických pramenů, které by záhadné nebo sporné jevy objektivně vysvětlovaly.

Kritické myšlení je výsledkem vzdělání a cviku. Jeho smyslem je zkoumání a ověřování všech tvrzení, která jsou předkládána k přijetí a dále zjišťování, zda tato tvrzení odpovídají nebo neodpovídají skutečnosti. Při každé úvaze je nutné zkoumat a ověřovat:

- její předmět a cíl,

- druh a formulaci položené otázky,

- informační zdroje a fakta,

- způsob a kvalitu sběru informací,

- způsob užitého myšlení,

- pojmy, které úvahu umožnily,

- předpoklady, které jsou základem užitých pojmů,

- důsledky, které z užití těchto předpokladů a pojmů plynou,

- rámec v němž uvažování proběhlo,

- i hlediska, ze kterých uvažování vycházelo.

Kritické myšlení je pečlivé a uvážené rozhodnutí o tom, zda nějaké tvrzení přijmeme, odmítneme, nebo se o něm zřekneme úsudku. Kritické myšlení rovněž zahrnuje stupeň jistoty, se kterou nějaké tvrzení přijmeme nebo odmítneme. To je důležité zejména při hodnocení míry rizika, tj. při rozhodování, kdy je riziko přijatelné nebo ne.

Kritické myšlení má dvě složky: jednak množinu dovedností umožňujících rozlišovat, vnímat, zpracovávat a tvořit informace, jednak využití těchto dovedností v životě. Na kritické myšlení se vztahují obecné intelektuální standardy (F. Koukolík, 2006):

- Jasnost: Z každého tvrzení by mělo jasně vyplynout, co má jeho autor na mysli, kde je obsažen problém.

- Přesnost: Výrok může být jasný, ale nemusí být přesný.

- Určitost: Výrok může být jasný, přesný, ale nemusí být určitý.

- Věcnost: Výrok může být jasný, přesný, určitý, ale nemusí být relevantní.

- Hloubka: Výrok může být jasný, přesný, určitý, relevantní, ale přitom může být povrchní.

- Šířka: Výrok může být jasný, přesný, určitý, relevantní, dostatečně hluboký, může však postrádat šířku.

- Logika: Logické chyby jsou formální a neformální. Nejjednodušší otázky, které se týkají logiky nějakých tvrzení zjišťují, zda jedno tvrzení vyplývá z druhého, zda mezi nimi není vnitřní rozpor.