exocytóza

Exocytóza je proces, kterým buňky uvolňují (nebo vyvrhují) větší molekuly či struktury (obecně látky, které nejsou schopny samostatného prostupu přes plazmatickou membránu) do svého okolí. Exocytóza je pochodem opačného směru než endocytóza, s níž tvoří dohromady systém buněčného vezikulárního transportu.

K samotnému výdeji dochází při splynutí membránového transportního váčku (vezikulu) s membránou na povrchu buňky.

Exocytóza plní pro buňku několik funkcí.

Vedle funkce vylučovací, kterou jsou vylučovány látky pro buňku buď přebytečné nebo mající užitek pro buňku, jsou-li v jejím okolí (vysílání trávicích enzymů, hormonů, u rostlin vylučování stavebního materiálu pro buněčné stěny.), buňka za pomocí exocytózy zvětšuje svůj povrch (fúzí s membránou měchýřku se povrch buňky zvětší o celkový povrch membránového váčku), zároveň je cytoplazmatická membrána obohacena o bílkoviny, které byly součástí membrány původního váčku.

exocytosis

Exocytosis is the durable process by which a cell directs the contents of secretory vesicles out of the cell membrane and into the extracellular space. These membrane-bound vesicles contain soluble proteins to be secreted to the extracellular environment, as well as membrane proteins and lipids that are sent to become components of the cell membrane.

The process which is the opposite to exocytosis is endocytosis.